Poté co Šilheřovice přešly v roce 1844 do vlastnictví rodu Rothschildů a zejména za panování Anselma Salomona probíhalo velkorysé rozšíření a zkvalitnění parku v duchu klasiků anglické krajinářské architektury Lancelota Browna a Humphrye Reptona, jdoucími důsledně za okrasným parkem, který slouží obytným a reprezentačním potřebám majitele. Úpravami parku byl pověřen nadlesní Karel Exner. Park zalesněný v 50. a 60. letech 19. století je ukázkou finančně náročné, ale vkusné zahradní architektury vytvářející vhodné podmínky pro ostatní floru a faunu. Bez jakékoliv nadsázky jej lze srovnávat s nejhodnotnějšími přírodně krajinářskými parky v Anglii. 

Nádherný pohled je především na rozsáhlé parkové partie, vodní plochy, romantické stavby a zahradní barokní plastiky. Při pohledu ze zámeckého sálu a terasy měla návštěvníka oslnit vyvážená koncepce a „nekonečná rozloha“. Základ krajinářské kompozice vytváří osa vedoucí středem zámku, středem Neptunovy fontány a pokračující přes mohutný dub. Dubová ratolest je erbovním znakem rodu Eichendorffů.