Historie

od pravěku k současnosti

Šilheřovice

Tworkow

o Eichendorffech

Šilheřovice

Tworkow

o Eichendorffech

Historie Šilheřovic

Lze předpokládat, že se v oblasti dnešního Hlučínska pohybovali už pravěcí lovci; svědčí o tom archeologické nálezy z období 30 tis. let před naším letopočtem na blízkém vrchu Landek. V době bronzové (1400 – 400 let před naším letopočtem) byly nížiny kolem řek Odry a Opavy osídleny lidem kultury popelnicových polí, byla budována první opevněná hradiště. Od 5. století před naším letopočtem se v našem prostoru střídali Keltové, germánský kmen Vandalů (1. – 3. století našeho letopočtu) a v rámci stěhování národů i Slované (8. – 9. století našeho letopočtu). Od 2. pol. 9. století bylo toto území přivtěleno k Velké Moravě, následně ovládli většinu Slezska počátkem 10. století Přemyslovci. Ne nadlouho, roku 990 získávají Slezsko polští Piastovci. Střídání vrchností není zdaleka u konce – v roce 1038 získává Slezsko Břetislav, roku 1054 bylo mírem uzavřeným v Quedlinburgu přičleněno k Polsku… Po období, v němž kraj zpustošil vpád Mongolů (1241), uděluje Jan Lucemburský v roce 1318 Opavsko jako léno Mikuláši II., který byl vnukem Přemysla Otakara II. Trenčínskou smlouvou z roku 1335 připadlo českým králům celé Slezsko, což bylo definitivně potvrzeno Zlatou bulou Karla IV. v roce 1356. Mezitím, v období Velké kolonizace, nastává příliv německých osídlenců a formuje se pro následující staletí třínárodnostní skladba zdejšího obyvatelstva – Češi (resp. Moravci), Poláci a Němci tady budou společně žít až do konce II. světové války.

První zmínka o obci Šilheřovice (ale také Scholarsdorf, Šuleřovice, Schillersdorf) pochází z roku 1377, kdy bylo dědictví po Mikuláši II. rozděleno mezi jeho syny. V průběhu 15. a 16. století se majitelé střídají jak na běžícím pásu – z neúplných a nejasných zmínek v historických pramenech lze usoudit, že vlastníků šilheřovického statku bylo v tu dobu postupně 12. Za zmínku stojí až Karel z Vrbna, který Šilheřovice o okolní vsi zdědil v roce 1567 a nechal zde postavit renesanční tvrz. I po třicetileté válce (1618 – 1648), která také tady přináší pustošení a útrapy, pokračuje časté střídání majitelů panství. Nic na tom nezměnilo ani připojení Hlučínska k Prusku v důsledku porážky Marie Terezie roku 1742 u Chotusic. Roku 1787 kupuje šilheřovický statek Johann Friedrich z Eichendorffu a na Tworkově. Není známo, kdo a kdy v Šilheřovicích původní zámek na místě renesanční tvrze z přelomu 16. a 17. století postavil. Jisté je, že Johann Friedrich Eichendorff, který si příliš neoblíbil zámek v Tworkově, v němž se narodil, nechal v Šilheřovicích vybudovat novou zámeckou budovu. Jeho zásluhou rovněž došlo k založení přírodně krajinářského parku u zámku. Dědicové Johanna Friedricha šilheřovické panství prodali v roce 1835 za 155 200 zlatých Františku Hubertu Stückerovi, který je pak v roce 1844 prodal Salomonu Mayeru Rothschildovi z vídeňské větve rodu.

V době panování Rothschildů dochází po roce 1878 postupně jednak k přestavbě zámku v klasicistním stylu a také k rozsáhlým úpravám a zvelebování parku. Zejména v době, kdy byl správcem panství nadlesní Karel Exner (do roku 1872), byl park upraven a rozšířen (z cca 15,6 ha v roce 1852 až na více než 100 ha v roce 1868). Do roku 1860 už byly v parku postaveny palmový skleník (později nepřesně nazývaný oranžerie), Neptunova kašna, byty zahradníka a kočího, dům pro služebnictvo, stáj, vozovna, vrátnice a parní strojovna. Kolem roku 1872 pak byl na místě původního panského dvora postaven Lovecký zámeček a v místě Skowrankovy usedlosti Evelinino jezero. Voda pro závlahu parku a jezera byla čerpána z řeky Odry do vodojemu na Patlovci, odtud k vodárenské věži na Juliánce a pak samospádem do parku a užitkových zahrad. Rothschildové byli ve své době nejen nejbohatším rodem v Evropě, ale byli také vizionáři. Salomon Mayer Rothschild se již před koupí šilheřovického panství stal majitelem Vítkovických železáren a hlavním hybatelem stavby Severní dráhy císaře Ferdinanda, která po dokončení umožnila železniční spojení Vídně s Berlínem a významnou měrou přispěla k rozvoji průmyslového Ostravska. Syn Salomona Anselm pro své zaměstnance zavádí důchodový systém, kdy jejich penze činí 101% původního platu! Po jeho smrti byl pro Rothschildovy dělníky postaven v Šilheřovicích Anselmův zaopatřovací ústav. Pro zámecký park měl velký význam zkušený anglický odborník Charles Mathes, který byl ustanoven vrchním zahradníkem v roce 1913. Pod jeho vedením byl park dotvořen v typicky anglickém stylu. Rothschildové byli vlastníky panství až do roku 1939, kdy po Mnichovské dohodě od nich odkoupila Velkostatek Šilheřovice Velkoněmecká říše. Po II. světové válce, kdy spravují zámek i park tzv. národní správci, dochází k rabování, rozkrádání a ničení majetku. V parku je poškozen závlahový systém, je rozbitý palmový skleník, park je neudržovaný. Neblahý stav parku přetrvává i pozdější době, kdy je v zámku zřízen Domov řeckých dětí, internát hornických učňů nebo učiliště pro obor kuchař – číšník a vlastní budova tak dostává pouze základní údržbu. Od roku 1970 je v parku vybudováno pod záštitou Tělovýchovné jednoty NHKG osmnáctijamkové golfové hřiště. Ještě v roce 1992 dochází v parku k neuváženému kácení stromů v rozporu s původně dohodnutým rozsahem. Obrat v péči o nemovitosti nastává až po roce 2002, kdy převážnou část parku získává do vlastnictví Tělovýchovná jednota a zbylou část parku, zámek a Lovecký zámeček kupuje společnost Racimolo Roni.

Projekt Šilheřovice a Krzyźanowice
místo odpočinku a aktivity

V období 2014-2020 byl v programu realizován projekt „Šilheřovice a Krzyźanowice místo odpočinku a aktivity“ (reg. č. CZ.11.2.45/0.0/0.0/15_003/0000279).

Partneři
projektu:

Vedoucí partner:

Tělovýchovná jednota Ostrava 

Partner: 

Gmina Krzyźanowice 

brouk_03