Narodil se 10. března 1788 na zámku v Lubowicích u Ratiboře, kde také prožil své bezstarostné a šťastné dětství. Od r. 1799, kdy se s rodiči zúčastnil cesty do Karlových Varů a Prahy, si psal deník. V roce 1801 byl se svým bratrem Vilémem poslán na studia na katolické gymnázium ve Vratislavi. Zde se začal zabývat soustavným studiem angličtiny a francouzštiny. V roce 1805 pokračují oba bratři ve studiu práv na univerzitě v Halle. Z Halle oba bratry vypudila válka mezi Pruskem a napoleonovou Francií, která v bitvě u Jeny skončila nečekanou porážkou Pruska a obsazením Halle Francouzi. Joseph Eichendorff pokračoval proto ve studiu na univerzitě v jihoněmeckém Heidelbergu. Zde vznikly jeho prvé básně, inspirované neopakovatelným prožitkem první lásky. Pod vlivem bratří Grimmů založil sbírku hornoslezských pověstí a pohádek a začal promýšlet koncept svého autobiografického románu Předtucha a přítomnost. To už ale oba bratři byli zpátky na rodovém zámku v Lubowicích, kde mladého Josefa okouzlila sedmnáctiletá půvabná dcera majitele sousedního panství Pogrzebin, Luisa Anna Viktorie Larischová. Trvalo však plných šest let, než se mu podařilo přimět svoji matku k souhlasu se sňatkem. Ta chtěla vyřešit nepříznivou situaci rodinného majetku právě prostřednictvím sňatku svého syna, měla již pro něho vyhlédnutou bohatou nevěstu. Mladý Eichendorff dal přes nevoli svých nejbližších přednost své lásce před existenčními a majetkovými spekulacemi. Bylo tak rozhodnuto o osudu rodového majetku, o málo perspektivní životní cestě zchudlého šlechtice, i o jeho budoucím postavení úředníka pruského ministerstva kultury. Avšak i v tomto ohledu zůstal Joseph Eichendorff romantikem. Dvakrát oblékl mladý Joseph dobrovolně uniformu. Poprvé když král Bedřich Vilém III. vyzval ke svržení francouzské (Napoleonovy) nadvlády a podruhé v roce 1815, když se Napoleon po svém útěku z Elby znovu chopil moci v Paříži. V roce 1818 se stal Joseph Eichendorff, spolu se starším bratrem Vilémem, spoluvlastníkem sedlnického statku. Na tamním zámečku se jeho pobyt datuje od r. 1845. Zimy trávil většinou v Berlíně. Mezi sedlnickými obyvateli byl “starý pán” velmi oblíbený, při jeho příjezdech jej vítali průvodem a zastaveníčkem. Klíčové místo v Eichendorffově tvorbě zaujímají lyrické básně. Je v nich obsažena podivuhodná harmonie a cit, opěvující krásy přírody, života, mládí, jara a lásky. Mnohé z nich byly pro svou melodičnost a citovou hloubku zhudebněny skladateli zvučných jmen, jako byli K. M. Weber, F. Schubert, F. Mendelson Bartholdy, R. Schumann aj. Vedle tvorby básnické dosáhl Eichendorff vynikající úrovně i v umění vypravěčském v novelách Mramorová socha (Marmorbild), Ze života darmošlapa (Aus dem Leben eines Taugenichts), Zámek Durande (Schloss Durande), Mnoho povyku pro nic (Viel Lärmen um nichts), Rytíři štěstěny (GIückstritter), Únos (Die Entführung) a v románech Předtucha a přítomnost a Básníci a jejich osud. V Sedlnicích vznikla řada jeho básní. Ze známějších je to “Spaziergang” – Procházka, později zhudebněná píseň O Thäler weit, o Höhen, veršovaná epická báseň Julian, Robert Guiscarda většina překladů Calderonových. Masový výskyt sněženek v nivě říčky Sedlnice přímo v obci Sedlnice jej inspiroval k napsání poetické básně Sněženky. U nás vyšel výbor Eichendorffových básní v překladu Ivana Slavíka v roce 1966 pod názvem “Věčný poutník stesk”. K 200. výročí básníkova narození byla v r. 1988 vydána publikace Jiřího Munzara nazvána Šálení podzimu. Toto dílo vyplnilo citelnou mezeru mezi českými čtenáři k hlubšímu poznání Eichendorffova díla. Výbor z jeho literárního díla obsahuje básně Poblíž Halle, Loučení, Zbloudilý lovec, Zajatec aj., v závěru je přeložena rozsáhlejší novela Zámek Durande. Stejně jako Leoše Janáčka, postihl i Josepha Eichendorffa krutý osud milujícího otce – ztráta milované dcerušky. Tento osudový zážitek vyjádřil v cyklu básní “Na smrt mého dítěte”, které velmi silně připomínají paralelu z hudební tvorby L. Janáčka (Po zarostlém chodníčku, A sýček neuletěl). Básník Josef Eichendorff zemřel 17. listopadu 1857 v Nise. (převzato z www.lysahora.cz)